Při procházce březovým lesem si jí možná ani nevšimnete. Na kmeni bílé břízy sedí černý hrbolatý výrůstek, který vypadá jako spálené dřevo nebo kus uhlí. Právě tak vypadá čaga, houba, která se na severu Evropy a v Asii po staletí strouhá do horkých nápojů. V posledních letech se z ní stala jedna z nejoblíbenějších surovin v nabídce doplňků stravy.
Houba, která nevypadá jako houba
Čaga, latinsky Inonotus obliquus a česky rezavec šikmý, roste hlavně na břízách v chladném pásu severní polokoule, od Skandinávie přes Rusko a Sibiř až po Kanadu. Vzácněji ji najdete i na olších, bucích nebo topolech. Název pochází z ruštiny, kam se dostal z jazyka Komijců, ve kterém slovo pro čagu znamená prostě „houba“.
Černý výrůstek, který na stromě vidíte, ve skutečnosti není plodnice v obvyklém smyslu. Je to sterilní, hustě propletená hmota houbového mycelia, takzvané sklerocium. Černou barvu mu dává melanin, pigment podobný tomu, který zbarvuje lidskou kůži a vlasy. Když čagu rozlomíte, uvidíte uvnitř rezavě hnědé až oranžové jádro.
Houba se do břízy dostane ranou v kůře, nejčastěji po ulomené větvi. Pak v kmeni pomalu rozkládá dřevo a na živém stromě může žít deset, ale klidně i osmdesát let. Skutečné plodnice, které vytvářejí výtrusy, se objeví až tehdy, když strom odumře. Rostou pod kůrou a člověk je zahlédne jen výjimečně.
Od sibiřských chalup po válečnou kávu
Na Sibiři a v severním Rusku se čaga odedávna strouhala nebo drtila a vařila na tmavý nápoj. Chutná zemitě, lehce hořce a připomíná slabší kávu nebo černý čaj. V Sovětském svazu zájem o čagu postupně rostl a v sedmdesátých letech se jí podle dobových údajů sbíralo několik set tun ročně.
Ve Finsku se čaga ve čtyřicátých letech minulého století vyráběla jako náhražka kávy, protože pravé kávy byl za války nedostatek. Finští mykologové později připomínali, že důvodem byla hlavně nouze, ne zdravotní pověst houby. Severoameričtí domorodí obyvatelé zase čagu znali jako spolehlivý troud. Pomalu doutná a dobře udrží žhavé uhlíky, proto se jí v jazyce kmene Potavatomi říká shkitagen.
Kolem roku 2012 se čaga dostala do knih a článků o takzvaných superpotravinách. Od té doby se z lesní kuriozity stala běžnou součástí nabídky čajů a doplňků stravy po celém světě.
Co v čaze najdeme
Čaga obsahuje polysacharidy, především beta-glukany, které jsou typické pro mnoho hub. Dále obsahuje triterpeny a polyfenoly a díky melaninu má tmavou barvu. Většina látek se uvolňuje do horké vody, proto se čaga tradičně dlouze vaří, ne jen spaří. Kousky lze doma vyvařit i několikrát za sebou.
U čagy zatím neexistují schválená zdravotní tvrzení, takže o jejích účincích se mluví hlavně v souvislosti s tradičním využitím. Vědci se jí věnují v laboratorních studiích, kontrolované studie na lidech ale zatím chybí.
Čaga v lese a v kuchyni
Pokud čagu v lese najdete, odolejte pokušení ji odlomit. Strhávání ze stromu poškozuje kmen a v cizím lese k tomu potřebujete svolení vlastníka. V Česku navíc čaga nepatří k běžným nálezům. V Severní Americe i na severu Evropy už rostoucí zájem o čagu vyvolává obavy z nadměrného sběru.
Kdo chce čagu ochutnat, nejčastěji sáhne po sypaném čaji z drcené houby nebo po doplňcích stravy s čagou v podobě extraktu v kapslích či prášku. Při výběru se vyplatí sledovat tři údaje:
- Původ suroviny. Ověřte si, zda jde o přírodní sklerocium z bříz, nebo o mycelium pěstované v laboratoři, většinou na obilném substrátu. Pěstovaná čaga podle výzkumů tvoří méně některých typických látek.
- Poměr extraktu. Údaj jako 10:1 říká, kolik kilogramů houby bylo potřeba na jeden kilogram extraktu.
- Obsah polysacharidů nebo beta-glukanů. Kvalitní houbové extrakty ho uvádějí v procentech.
S mírou, jako u každé přírodní suroviny
Čaga patří k přírodním surovinám s nejvyšším naměřeným obsahem šťavelanů, tedy látek, ze kterých mohou vznikat ledvinové kameny. V odborné literatuře je popsáno několik případů poškození ledvin u lidí, kteří čagu dlouhodobě užívali ve velkém množství. Proto platí jednoduchá pravidla.
Dodržujte dávkování uvedené na obalu a čagu užívejte v kúrách, ne nepřetržitě. Lidé s onemocněním ledvin nebo sklonem k ledvinovým kamenům by se čaze měli vyhnout. Pokud užíváte léky na ředění krve nebo na cukrovku, poraďte se nejdřív s lékařem. Čaga není vhodná pro děti, těhotné a kojící ženy.
Doplněk stravy nenahrazuje pestrou stravu. Hrnek čagového nápoje je ale příjemný způsob, jak si o zimních večerech připomenout severské lesy.